Zdá se to jako včera, kdy se 2 mladíci plní životního elánu a celým srdcem nadšení pro Mini rozhodli, že by bylo dobré aktivitu začínajícího Mini Cooper Klubu a přidruženého Mini Cooper fóra, posílit tím, že se prostě a jednoduše zkusíme sejít.. Poznat se tváří v tvář, nejen podle anonymních přezdívek.. no a vida.. letos to byl již 15.ročník. A hned zkraje si tročku přihřejeme polívčičku.. S Mekkkem jsme jediní dva z účastníků, kteří jsme je zvládli objet všechny, za čež jsme byli odměněni uznáním a snad i potleskem před celou nastoupenou jednotkou a nezapomenutelnými tzv. "tekoucími dorty" - hity letošního léta.
pozn.
Žigiho a Minimika mezi účastníky nepočítám, ti to mají povinné (pro ty co si ještě i po letech nepřiřadili přezdívky k obličejům, byli to ti dva vysocí obrýlení pánové středních let V počátečních ročnících nám bylo mnohým něco málo po 20 a život byl lehký.. bezstarostný a bezdětný.. bylo nám jedno jestli máme panty venku, protože máme Mini a to je hlavní.. a případnou díru v kastli zakryla vhodně zvolená samolepka. Postupně ale tak jak to bývá.. přichází rodiny, práce a priority se mění. Poznali jsme díky Mini srazům spoustu lidí.. někteří se ukázali je jednou.. jiní víckrát a jiní přišli a z našich životů už neodešli. Nebojme se to přiznat, díky Mini a srazům fóra vzniklo nejedno pevné přátelství. Setkávání se už dávno neomezuje jen na srazy, ale jsou to pánské i dámské víkendy, svatby.. dovolené.. a hlavně nepřeberné množství zážitků, z nichž některé jsou legendární a budeme je vyprávět i našim synům a dcerám. Ano právě rodičovství ovlivnilo srazy za těch 15 let dá se říci nejvíce. Když jsem já jakožto téměř "Husákovo dítě" před 15lety koupil první Mini, tak jsem jsem byl jeden z nejmladších.. většina starších účastníků už měla děti odrostlé nebo dospělé.. naše generace, ale srazování v ČR hodně změnila.. s příchodem dětí přišla i odpovědnost a běžné starosti všedního dne utlumily bujaré noční večírky.. přání měkké postele a teplé vody odbouraly klasické kempování pod stanem.. ty nahradily pěkné hotely a ubytovací komplexy.
Právě do jednoho takového komplexu nás zavedli organizátoři letos. Krásný prvorepublikový areál bývalých „klimatických lázní“, které se zjevně po letech bez investic dostaly do rukou zahraniční majitelky, která z areálu postupně vytváří útulné stylové prostředí. Jelikož i počet účastníků srazu každým rokem stoupá, tak byla plně využita celá kapacita hotelu, přilehlých budov i chatek.
Téma letošního srazu „Mini Safari“ se vzhledem k lokaci Hotelu pod Zvičinou doslova nabízelo. Co by kamenem dohodil se nachází Zoo a Safari ve Dvoře Králové, které mnozí z Vás o víkendu navštívili. Tato nádherná Zoo má rozhodně co nabídnout jak z hlediska zoologického, tak pro vyžití s malými dětmi.
Celá sobotní Mini Rally nás provázela krásnou krajinou Podkrkonoší (nejvyšší vrchol Zvičina 671 m.n.m.). Úkoly byly mnohdy rafinované, ale zábavné.
Kdo chtěl, mohl si projet tradiční přírodní „Hořický okruh“ kde se jezdí Tourist Trophy a následně se o okruhu hodně dovědět i v místním krásném muzeu. Na oběd jsme si mohli zajít „Ke Kúťovi“ do restaurace, který se na place před budovou staral o slalomovou zkoušku. A byli jsme tu i odměněni tradiční Hořickou trubičkou. Navíc jsme určitě přinesli i štěstí novomanželům, kteří něšťastnou shodou náhod měli „svůj den“ ve stejné restauraci, v salónku, jehož okna byla hned přilehlá slalomové dráze
Nejlépe se s úkoly, jak se večer ukázalo, vypořádal Kamil Grygar s partnerkou a odvezli si nádhernou putovní cenu odlitek Dunlop disku. Nám se celá rally taky pěkně vydařila, ale ne tak jak Kamilovi a tak jsme si odvezli 2.místo a cenu za „Pingla srazu“ v podobě stříbrného plechového talíře. Při vyhlašování jsem bohužel nebyl účasten a tak mi tato sláva utekla. Než jsem totiž po tradičním přátelsky vyhroceném fotbálku „Classic vs. New“ dokulhal na pokoj, abych se tak jako všichni osprchoval a dal do gala, tak jsem byl zdžen povinným večerním rituálem „Koupání Juniora“, jehož jsem nedílnou součástí.. Než jsem se teda dostal na řadu do sprchy a dopajdal na vyhlašovaní, bylo už po všem.. na stole jsem měl připravenou cenu a dort, který jsme rozkrájeli a rozdělili mezi nejblíže sedící.
Večerní zábavě počasí přálo po celý víkend, bylo teplo a míst k sezení venku spoustu.. jak to tak bývá, mnoho skupinek se postupně slučovalo v méně a méně až jsme v pátek zůstali s Mahonym jen my dva.. po průběžné alkoholové všehochuti jsem toho sice měl hodně co říct, ale sám jsem cítil, že myšlenky jsou rychlejší než ústa. V sobotu jsem se pokusil to dotáhnout co nejdále, ale dále než do semifinálové čtveřice jsem to už bohužel nevydržel.
Nedělní ráno už moc zábavy nepřineslo.. Snídaně. Sbalit a hurá domů, případně hurá do Zoo dříve než tam bude nával. V našem případě to bylo hurá domů, neb do Ostravy je to lán cesty.
Závěrem bych rád poděkoval nejen Žigimu a Minimikovi za to že tuto tradici založili a táhnou tu káru statečně dále, ale i všem, kteří jim pomahají a pomáhali v minulosti a taky nám všem, kteří na tyto srazy jezdí. Bez účastníků co se umí a chcou bavit, by to totiž nešlo.. To by nám zbyly jen srazy na střechách obchoďáků a pózování na parkovištích u kaváren.
Mini má letos 60 let a naše srazy jsou tu přesně ¼ jeho života a to není málo!